Palmový olej není celosvětově hlavním důvodem odlesňování. Mnohem větší rozloha byla a je odlesňována kvůli sóji. Jean Maarten Dros, expert na problematiku palmového oleje z organizace Solidaridad, ukázal graf vývoje odlesněné plochy v Indonésii po mezi roky 2001 a 2016.
Data byla sbírána na základě porovnání satelitních snímků s následnou analýzou, co se na dané ploše vyskytuje. Zakládání rozlehlých palmových plantáží mělo svůj vrchol v roce 2009. Od té doby plocha nově založených rozlehlých plantáží palmy olejné významně klesala. U plantáží v kategorii „ostatní“ nebylo možno rozlišit ze satelitních snímků druh porostu.
Zakládání plantáží o velké rozloze kvůli těžbě dřeva, jeden z dalších významných důvodů odlesňování v minulosti s vrcholem v roce 2012, rovněž klesá. Roste odlesněná plocha na pozemcích malé rozlohy v důsledku různých aktivit drobných zemědělců. Významný nárůst plochy s porostem travin a křovin v roce 2016 byl způsoben rozsáhlými požáry v Indonésii. Klesající plocha, která byla odlesněna kvůli pěstování palmy olejné, je důsledkem moratoria odlesňování a zvýšené pozornosti, která se zaměřuje na udržitelnou produkci palmového oleje.
Můžete se podívat na krátký spot z webináře, který uspořádalo sdružení SPOC. Video je opatřeno českými titulky.
Po internetu se šíří informace, že palmový olej díky vyššímu podílu nasycených mastných kyselin působí negativně na zdraví. Je zajímavé, že naopak sádlo, které má podobné složení, je po výživové stránce dokonce vyzdvihováno, podobně jako mléčný tuk, který obsahuje ještě více nasycených mastných kyselin než palmový olej. Z přehledových studií nevyplývá, že by konzumace palmového oleje měla mít jednoznačně negativní dopady na zdraví.
Proč se objevují tyto dva protichůdné názory?
Na jedné straně konzumace nasycených mastných kyselin působí negativně na zdraví, na druhé straně nevadí. Odpověď dává následující graf. Ten pochází z dlouhodobého sledování rozsáhlých souborů v USA: 83 349 žen (zdravotních sester) v období únor 1986 až červen 2012 a 42 884 mužů (pracovníků ve zdravotnictví) v období únor 1986 až leden červen 2012. Graf znázorňuje celkovou mortalitu v souvislosti s konzumací různých skupin mastných kyselin. Transmastné a nasycené mastné kyseliny úmrtnost při vyšší konzumaci zvyšují, mononenasycené a polynenasycené naopak snižují. Záleží i na celkové konzumaci sacharidů, stejně jako na příjmu cukrů s negativním a vlákniny s pozitivním dopadem na zdraví.
Jednotlivé tuky a oleje mají různá složení a z hlediska vlivu na zdraví hraje důležitou roli i jejich konzumované množství v rámci celkové stravy. V palmovém oleji jsou dominantně zastoupeny nasycená kyselina palmitová (39,3-47,5 %) a mononenasycená kyselina olejová (36,0-44,0 %). Podíváme-li se na výše uvedený graf z pohledu složení palmového oleje, tak se působení nasycených a mononenasycených mastných kyselin vzájemně vyruší a celkový efekt konzumace palmového oleje na zdraví je přibližně neutrální.
Palmový olej v potravinách nahradil částečně ztužené tuky, které měly vysoký podíl nežádoucích transmastných kyselin. Tato náhrada i z pohledu výše uvedeného grafu má jednoznačně pozitivní vliv na zdraví. Do stravy je třeba zařazovat dostatečné množství polynenasycených mastných kyselin na úkor tuků s vyšším podílem nasycených mastných kyselin. To se týká všech tropických tuků, stejně jako sádla nebo mléčného tuku. Konzumace palmového oleje v Evropě navíc není vysoká, jak ukazují výsledky průzkumu. Negativního vlivu konzumace palmového oleje na zdraví v běžně konzumovaném množství se není třeba obávat.
Podpora palmového oleje získávaného udržitelným způsobem je vhodnější alternativou k jeho bojkotu. Jean Maarten Dros, expert na problematiku palmového oleje z organizace Solidaridad, vysvětluje, proč tomu tak je. Přibližně 80 % palmového oleje je celosvětově obchodováno prostřednictvím 5 největších dodavatelů. Ti se zavázali na základě tlaku ze strany spotřebitelů a nevládních organizací obchodovat s udržitelným palmovým olejem. To je mimo jiné důvod, proč udržitelný palmový olej v Evropě v současnosti výrazně převládá. Pokud by Evropa přestala mít v důsledku bojkotu o palmový olej zájem, obchodníci by ztratili motivaci poptávat udržitelný palmový olej od svých subdodavatelů a zároveň monitorovat, že jsou zásady udržitelnosti v rámci dodavatelského řetězce dodržovány. V důsledku bojkotu palmového oleje by se mohla paradoxně snížit kontrola nad odlesňováním.
Můžete se podívat na krátký spot z webináře, který uspořádalo sdružení SPOC. Video je opatřeno českými titulky.
Někteří spotřebitelé podlehli výzvám k bojkotu palmového
oleje. Jean Maarten Dros, expert
na problematiku palmového oleje z organizace Solidaridad,
vysvětluje, proč bojkot palmového oleje nedává smysl. Důvody
jsou dva. Statistiky ukazují, že palmový olej není
jednou z hlavních příčin odlesňování. Bojkotem palmového
oleje bychom mohli zároveň ztratit vliv na dění v oblastech, kde
se palma olejná pěstuje. Rovněž je třeba zajistit, aby
odlesňování, které nesouvisí s palmovým olejem, bylo
odpovídajícím způsobem řešeno, což se dnes v řadě případů
neděje.
Můžete se podívat na krátký spot z webináře, který uspořádalo sdružení SPOC. Video je opatřeno českými titulky.
Prof.
Qaim z Univerzity v Göttingenu
prezentoval v rámci webináře
organizovaném sdružením SPOC
údaje o vývoji spotřeby palmového oleje v EU do roku 2030. V
sektoru potravin a krmiv se očekává přibližně konstantní
spotřeba. U biopaliv, jejichž současná spotřeba je vyšší než
u potravin, se očekává výrazný pokles (viz obr.).
Podíl
certifikovaného oleje použitého ve výrobcích z kategorie
potravin, krmiv a oleochemikálií v 28 státech Evropské unie a
Švýcarska v roce 2019 činil
86 %.
To ukazuje na skutečnost, že se palmový olej používaný v rámci
EU v těchto sektorech nepodílí na odlesňování. Bojkot potravin
s palmovým olejem tudíž postrádá smysl. Palmový olej je ve
většině produktů používán pro své specifické funkční
vlastnosti. Náhrada jiným tukem by byla kontraproduktivní s
horšími dopady na životní prostředí. Palma olejná je
nejvýkonnější olejninou. Nehledě na to, že pro náhradu
palmového oleje neexistují dostatečné produkční kapacity jiných
alternativních tuků srovnatelných funkčních vlastností, ale ani
důvody,
pokud je olej získáván udržitelným způsobem. Udržitelný
palmový olej má nižší uhlíkovou stopu než živočišné tuky,
které by rovněž přicházely v úvahu jako případná
alternativa. Očekávaný vývoj
spotřeby palmového oleje
v potravinách v rámci EU je v souladu s vizí komise EAT-Lancet pro
rok 2050,
jak by měla vypadat strava, aby byla přínosná pro zdraví a
šetrná k životnímu prostředí.
U
biopaliv je situace jiná. Rostoucí produkce biopaliv je hnacím
motorem zvyšování celosvětové poptávky po palmovém oleji a tím
i potřeby rozšiřování pěstební plochy palmy olejné na úkor
původní vegetace. Produkce biopaliv má smysl, pokud jsou vstupní
surovinou zbytky po fyzikální rafinaci palmového oleje, které
nemají využití pro potravinářské účely. Jejich používání
k technickým účelům představuje ekonomické zužitkování
odpadních produktů. Výroba biopaliv přímo z palmového oleje,
navíc pro exportní účely na úkor odlesňování nemá
opodstatnění. Očekávaný útlum spotřeby palmového oleje v
sektoru biopaliv v rámci EU je správný krokem z hlediska životního
prostředí a zachování biodiversity v oblastech, kde se palma
olejná pěstuje.
Na internetu a v mediích koluje spousta mýtů o tucích. Jak ukazují statistiky, nejvíce mýtů se týká kategorie roztíratelných tuků (margarinů), následuje palmový olej. Některé roztíratelné tuky obsahují palmový olej, proto se zde nejčetnější mýty prolínají a zdvojují. Z tohoto pohledu jsou užitečné pořady ve sdělovacích prostředcích, které by mýty pomáhaly vyvracet.
Upozornili jste nás na pořad, který se věnoval problematice roztíratelných tuků v relaci Dva na Dvojce. Na dotazy posluchačů odpovídala ve studiu redaktorka časopisu dTest. Výsledek relace byl velmi rozpačitý. Na některé dotazy host ve studiu neuměl odpovědět vůbec, některé byly zodpovězeny nesprávně (Hera údajně není roztíratelný tuk). Tuky na pečení patří mezi roztíratelné tuky, stejně jako máslo. Roztíratelné tuky nejsou směsí oleje a vody se solí a nejsou upravovány do tuhé podoby, ale potřebují kromě oleje a vody ještě pevný tuk, aby výrobek držel pohromadě. To se posluchači v pořadu rovněž nedozvěděli. Principy technologie výroby roztíratelných tuků se za léta vůbec nezměnily, jiná je jen surovinová základna a došlo k modernizaci výrobních zařízení. Používání tuků není jen otázkou osobních preferencí, ale jejich funkčních vlastností, které se mezi jednotlivými výrobky mohou výrazně lišit. I toto je třeba uvést na pravou míru. Jedna posluchačka na odpovědi reagovala po svém. Host ve studiu odpovídá obecně.
Od
posluchačů směřovaly dotazy přímo i na palmový olej. Palmový
olej nepředstavuje zdravotní rizika. To bylo zodpovězeno správně.
Konzumace palmového oleje má podobný vliv na zdraví jako příjem
živočišných tuků. Palmový tuk v roztíratelných tucích
nahradil částečně ztužené tuky, které obsahovaly vysoký podíl
transmastných kyselin. V tom je jeho jednoznačný přínos. Stálo
by za to dodat, že rostlinné roztíratelné tuky obsahují ještě
další oleje jako řepkový, slunečnicový nebo lněný a to
vylepšuje jejich výživovou hodnotu oproti máslu.
Na
druhou stranu překvapilo kategoricky formulované stanovisko, že
palmový olej představuje ekologickou katastrofu, o čemž nemůže
být pochyb, protože se pěstuje v jiné části zeměkoule a dováží
se k nám. To je častý mýtus kolující mezi lidmi. Do Evropy se
dováží řada potravin z jiných kontinentů. Transport potravin
přitom není jediným faktorem, který ovlivňuje uhlíkovou stopu
daného výrobku. Studie
(Nillson a kol.)
srovnávala rostlinné roztíratelné tuky vyráběné ve třech
evropských zemích (Velká Británie, Francie, Německo) s máslem
lokální produkce z hlediska dopadu na životní prostředí.
Rostlinné roztíratelné tuky vykazovaly několikanásobně nižší
potenciál globálního oteplování vyjádřený v ekvivalentech CO2
oproti
máslu,
přestože obsahovaly palmový olej dovážený z velké dálky. Je
to dáno tím, že v souvislosti s chovem dobytka dochází k vysokým
emisím skleníkových plynů (konkrétně metanu), které negativně
působí na životní prostředí větší měrou než dovoz
palmového oleje z oblastí, kde se pěstuje. Rostlinné roztíratelné
tuky ve výše zmíněné studii dopadly lépe ještě v dalších 4
enviromentálních ukazatelích a v jedné charakteristice hůře.
Aby palmový olej nezpůsoboval ekologickou zátěž, musí být
získáván udržitelným způsobem, což výrobci roztíratelných
tuků většinou splňují.
Časopis
dTest dělá určitě záslužnou práci, když zprostředkovává
spotřebitelům srovnání výrobků různých kategorií. Do živého
vysílání by však měl posílat osoby, které dané problematice
rozumí. Jinak se edukační rámec relace jako poradny míjí
účinkem a ještě více se podílí na šíření mýtů.
Nejnovější komentáře